V Moskvě tento týden představitelé Číny a Ruska odhalili svůj společný závazek přetvořit globální řád, což je závazek, který „dosud nebyl viděn“.

To, co se právě odehrálo v Moskvě, není nic menšího než nová Jalta, která se mimochodem nachází na Krymu. Na rozdíl od významného setkání amerického prezidenta Franklina Roosevelta, sovětského vůdce Josifa Stalina a britského premiéra Winstona Churchilla na Krymu ovládaném SSSR v roce 1945 je to však poprvé za posledních pravděpodobně pět století, kdy globální agendu neurčuje žádný politický vůdce ze Západu.

Čínský prezident Si Ťin–pching a ruský prezident Vladimir Putin nyní řídí multilaterální a multipolární show. Západní zastánci výjimečných situací si mohou naříkat, jak chtějí: na velkolepé optice a podstatě tohoto rozvíjejícího se světového řádu, zejména pro země globálního Jihu, se nic nezmění.

To, co Si a Putin zamýšlejí, bylo podrobně vysvětleno před jejich summitem ve dvou komentářích, které napsali sami prezidenti. Jako vysoce synchronizovaný ruský balet byla Putinova vize v čínském deníku People's Daily a zaměřila se na „partnerství spjaté s budoucností“, zatímco Siova vize v ruském deníku Russian Gazette a na internetových stránkách RIA Novosti a zaměřila se na novou kapitolu spolupráce a společného rozvoje.

Hned na začátku summitu přivedly projevy Si a Putina dav NATO k hysterickému šílenství hněvu a závisti: mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová dokonale vystihla náladu, když poznamenala, že Západu „teče pěna od úst“.

Titulní strana ruského deníku v pondělí byla ikonická: Vedle Siova článku se objevila titulní strana: Putin projíždí Mariupolem osvobozeným od nacistů a povídá si s obyvateli. na washingtonskou senzaci s MQ–9 Reaper a na Mezinárodního trestního soudu (ICC). „Pěňte si u úst“, jak chcete; NATO je v procesu důkladného ponížení na Ukrajině.

Během prvního „neformálního“ setkání spolu Si a Putin hovořili nejméně čtyři a půl hodiny. Na závěr Putin osobně doprovodil Sia do jeho limuzíny. Tento rozhovor byl skutečnou událostí: mapování linií multipolarity – která začíná řešením pro Ukrajinu.

Předvídatelně došlo k velmi malému úniku informací ze strany šerpů, ale k poměrně významnému úniku informací došlo při „hloubkové výměně“ o Ukrajině. Putin zdvořile zdůraznil, že respektuje čínský postoj – vyjádřený v pekingském dvanáctibodovém plánu řešení konfliktu, který Washington zcela odmítl. Ruská pozice však zůstává železná: demilitarizace, ukrajinská neutralita a zakotvení nových skutečností na místě.

Současně ruské ministerstvo zahraničí zcela vyloučilo roli USA, Velké Británie, Francie a Německa v budoucích jednáních o Ukrajině: nepovažuje je za neutrální prostředníky.

( je přikrývka , ve které se horní vrstva může skládat z kusů látky sešitých dohromady tak, aby vytvořily design. Zde myšleno obrazně. Pozn. editora)

Další den byl ve znamení obchodu: od energetické a „vojensko–technické“ spolupráce až po zlepšení efektivity obchodních a ekonomických koridorů procházejících Eurasií.

Rusko je již nyní na prvním místě jako dodavatel zemního plynu do Číny – předstihlo Turkmenistán a Katar –, a to převážně prostřednictvím 3000 km dlouhého plynovodu Power of Siberia, který vede ze Sibiře do severovýchodní čínské provincie Heilongjiang a byl spuštěn v prosinci 2019. Jednání o plynovodu Power of Siberia II přes Mongolsko rychle postupují.

Čínsko–ruská spolupráce v oblasti špičkových technologií se zvýší: 79 projektů za více než 165 miliard dolarů. Vše od zkapalněného zemního plynu (LNG) po stavbu letadel, výrobu obráběcích strojů, kosmický výzkum, zemědělský průmysl a .

Čínský prezident výslovně uvedl, že chce propojit projekty Nové hedvábné stezky s Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU). Toto propojení BRI a EAEU je přirozeným vývojem. Čína již s EAEU podepsala dohodu o hospodářské spolupráci. Nápady konečně přinášejí ovoce.

A v neposlední řadě se objeví nová snaha o vzájemné zúčtování v národních měnách – a to mezi Asií a Afrikou a Latinskou Amerikou. Pro všechny praktické účely Putin podpořil roli čínského jüanu jako nové obchodní měny, zatímco probíhají složité diskuse o nové kryté zlatem a/nebo komoditami.

Tato společná hospodářská a obchodní ofenziva souvisí s koordinovanou rusko–čínskou diplomatickou ofenzivou, jejímž cílem je přetvořit rozsáhlé oblasti západní Asie a Afriky.

Čínská diplomacie funguje podobně jako matrjošky (ruské panenky jedna v druhé), pokud jde o předávání jemných sdělení. Není zdaleka náhodné, že Siova cesta do Moskvy se přesně kryje s 20. výročím amerického „šoku a strachu“ a nezákonné invaze, okupace a zničení Iráku.

Současně den před příjezdem Si do Moskvy přijelo více než 40 delegací z Afriky, aby se zúčastnily parlamentní konference „Rusko–Afrika v multipolárním světě“, která je přípravou na druhý summit Rusko–Afrika v červenci příštího roku.

Okolí Dumy vypadalo jako za starých časů Hnutí nezúčastněných zemí (NAM), kdy většina Afriky udržovala velmi úzké antiimperialistické vztahy se SSSR.

V západní Asii jednají Rusko a Čína zcela v souladu. Sbližování Saúdské Arábie a Íránu ve skutečnosti nastartovalo Rusko v Bagdádu a Ománu: právě tato jednání vedla k podpisu dohody v Pekingu. Moskva rovněž koordinuje jednání o sblížení Sýrie a Turecka. Ruská diplomacie s Íránem – který má nyní status strategického partnerství – se drží na samostatné koleji.

Diplomatické zdroje potvrzují, že čínská rozvědka si je díky vlastnímu vyšetřování plně jistá Putinovou obrovskou popularitou v celém Rusku, a dokonce i mezi politickými elitami země. To znamená, že spiknutí typu změny režimu nepřipadá v úvahu. To mělo zásadní význam pro rozhodnutí Si a Čung–nan–chaj (ústřední štáb čínských stranických a státních úředníků) „vsadit“ na Putina jako na důvěryhodného partnera v příštích letech, vzhledem k tomu, že může kandidovat a vyhrát příští prezidentské volby. Číně jde vždy o kontinuitu.

Summit Si–Putin tak definitivně zpečetil, že Čína a Rusko jsou dlouhodobými komplexními strategickými partnery, kteří jsou odhodláni rozvíjet vážnou geopolitickou a geoekonomickou soutěž s upadajícími západními hegemony.

To je nový svět, který se tento týden zrodil v Moskvě. Putin jej již dříve definoval jako novou antikoloniální politiku. Nyní je rozvržena jako multipolární mozaiková deka. V demolici zbytků Pax Americana není cesty zpět.

Socioložka podala v knize Before European Hegemony: The World System A.D. 1250–1350 pečlivě vystavěný příběh, který ukazuje převládající multipolární uspořádání, kdy Západ „zaostával za 'Orientem'“. Později se Západ „dostal dopředu jen proto, že 'Orient' byl dočasně v rozkladu“.

Možná jsme svědky podobného historického posunu, který se odehrává v důsledku oživení konfucianismu (úcta k autoritám, důraz na sociální harmonii), rovnováhy, která je vlastní tao, a duchovní síly východního pravoslaví. Jedná se vskutku o civilizační boj.

Moskva, která konečně přivítala první slunečné jarní dny, poskytla tento týden nadživotní ilustraci „týdnů, v nichž se dějí desetiletí“ ve srovnání s „desetiletími, v nichž se neděje nic“.